Kovotlačení je způsob tváření, při kterém se plech nebo plechový polotovar otáčí kolem osy rotace. Působením tlačeného nástroje se pak postupně přetváří.
Tlačení ze stříbrného plechu se používalo již v 18. století při výrobě nádobí, podnosů, váz, džbánů,kalíšků… Mistři si ponechávali výrobní tajemství pro sebe. Hliněné nádobí bylo postupně nahrazováno kovovým nádobím – nejprve cínovým (pro jeho tvárnost a slévatelnost), později pak ocelovým plechem. Teprve koncem 19. století byl tento způsob zaveden v továrním měřítku ve výrobě mlékárenského a kuchyňského náčiní a o něco později i při výrobě jiných součástí.
Kovotlačitelství převzalo základní prvky tváření z hrnčířské výroby. Jedná se o:
- princip tváření za rotace
- princip výrobního zařízení
Hrnčířskou stolici, která byla poháněná nohou hrnčíře, nahradila kovotlačitelská stolice s motorickým pohonem. Zručné prsty hrnčíře, které přetvářely hlínu, nahradily kovové ocelové nástroje, ovládané nejdříve ručně, později pak mechanicky a automaticky.